Víc hlav víc ví aneb vynálezy zcela zdarma

Hlasová navigace pro nevidomé

Dneska jsem přemýšlel nad jedním paradoxem: spousta technických vymožeností je určena převážně pro uživatele bez jakékoliv zdravotního omezení, ačkoliv by tyto elektronické přístroje mohli jednoduše nahradit svými smysly. A naopak, lidé hendikepovaní často nemůžou technické plody civilizace využívat, ačkoliv úprava takovýchto předmětů by byla poměrně snadná. Ale chápu, že o prodejnosti výrobků rozhoduje kupní síla většinové společnosti.

Například taková navigace by se skvěle hodila pro potřeby nevidomých. Napadly mě 2 možnosti:

a) ovladání tlačítky v Brailově písmě - nevidomý si z pohodlí domova zadá výchozí bod cesty, pak má možnost zadat podle své vlastní volby průběh cesty ("přes") a cíl cesty včetně použitých dopravních prostředků. Jakmile navigace bude mít tyto údaje k dispozici, oznámí uživateli jednotlivé body trasy

b) ovládání pomocí hlasových povelů

body trasy = kontrolní body - mohou být definovány nevidomým uživatelem předem v těchto formách  - např. jednotlivé ulice
1. Česká
2. Nám. Svobody
3. Masarykova
4. Hlavní nádraží
5. Zvonařka

nebo v časových intervalech - např. každých 5 minut anebo v metrických údajích
např. každých 200 m. Výborné by bylo tlačítko s názvem Kontrolní bod. Pokud majitel nevigace neví, kde je, stiskne toto tlačítko, GPS vypočítá jeho aktuální polohu a hlasová navigace oznámí, kde přesně se nachází: "Nacházíte se na ulici Masarykově, 200 metrů před hlavním nádražím. 5 metrů za vámi je zastávka šaliny č. 4"

Další užitečné tlačítko by se jmenovalo Stav nouze, to by nevidomý stiskl v okamžiku, kdy by byl např. ohrožován. Přístroj by okamžitě poslal varovnou SMSku na předem nadefinované osobě s údajem, kde se napadený nachází.

Spousta funkcí, které jsem zde popsal, již dávno existuje v jiných přístrojích, např. bezpečnostní náramky pro vězně nebo pro děti. Hlasový výstup má dnes taky každá navigace, programy pro zpracování hlasu (přikázů) existují také. Na čem by mohl výrobce ušetřit, je displej, zadávání cílových stanic by muselo fungovat trochu jinak fungovat trochu jinak. Dokážu si představit tzv. našeptávání, kdy by nevidomý zadal třeba prvních 5 znaků (Hodon....) a hlasový průvodce by mu předložil seznam lokalit s těmito znaky: Hodonín, Hodonín u Kunštátu, Hodonice. Za každou lokalitou by byla ponechána pauza, kdy by si uživatel mohl vybrat a svou volbu potvrdit.

Toto zařízení by mohlo výrazně pomoci nevidomým při orientaci na neznámých místech a usnadnila jim tak život.